5 spotů v 70 formátech do 17 dní? No problem!
Jak jsme natáčeli employer branding spoty pro KBC Global Services
Lepší místo, lepší život
Agentura Narrative Media nás oslovila s realizací několika náborových spotů pro klienta KBC Global Services v rámci kampaně, kterou spravuje už 5 let.
Kampaň staví na jednoduché myšlence: práce nemusí zabrat celý život. I v korporátu může člověk skončit včas, zavřít notebook a věnovat se tomu, co je pro něj důležité mimo práci.
Právě tento work-life balance jsme chtěli ve spotech pro KBC Global Services ukázat. Místo přesčasů, pracovních schůzek večer a pocitu, že člověk musí být neustále k dispozici, jsme se zaměřili na to, co přijde po pracovní době – volný čas, rodinu, přátele nebo sport.
Práce nemusí zabrat celý život.
Tady bylo snad úplně všechno
Pět spotů, tři dny natáčení, osm lokací, čtyři herci, děti, pes a orbitální záběry. Variabilita tomuhle projektu opravdu nechyběla.
- 5
- spotů
- 3
- natáčecí dny
- 8
- lokací
- 70
- formátů
Scénáře, které napsala Leni Šremerová, byly postavené jako série čtyř spotů. Každý z nich byl pomyslně rozdělený na dvě půlky. V té první ukazoval jedno pracovní prostředí a zároveň představoval konkrétní roli, kterou dané oddělení v KBC Global Services zastává.
V druhé polovině spotů jsme se pomocí orbitálního pohybu kamery přenesli z kanceláře do úplně jiného, nepracovního prostředí, abychom ukázali, že zaměstnanci nejsou typičtí korporátní otroci, ale mají i svůj vlastní život.
Celé scénáře byly vymyšlené tak, aby se všechny čtyři spoty daly na konci spojit do jednoho hero videa.
Šichta na krev
První natáčecí den jsme celý věnovali kancelářské části kampaně.
Vzhledem k tomu, že kvůli nám klient utlumil provoz prakticky v celé budově a většina zaměstnanců byla na home office, bylo nutné celou tuhle část stihnout během jediného dne. Neměli jsme možnost dotáček ani prostor něco přetáhnout.
Většina záběrů, ke kterým se ještě dostaneme, byla navíc poměrně složitá a výsledný harmonogram vycházel na zhruba 14 hodin práce, pokud nenabereme žádné zpoždění. Jednalo se tak o poměrně intenzivní a fyzicky i mentálně náročnou šichtu.
Výsledná délka natáčení? Včetně úklidu 16 hodin, ale všechno jsme zvládli!
Kamera, která měla všechno vyřešit
Vzhledem k tomu, že jsme točili poměrně hodně materiálu v opakujícím se kancelářském prostředí, bylo potřeba každý spot nějak ozvláštnit. Proto jsme se snažili vždy přidat nějaký speciální záběr – ať už pomocí divokých nájezdů s makro objektivem, nebo pomocí orbitální transition mezi prostředími, která ostatně byla napsaná už ve scénáři.
Samotný orbit jsme před natáčením několikrát testovali. Na první den v kanceláři jsme měli rozepsaných zhruba 70 záběrů (moc), takže jsme museli být co nejefektivnější. Z tohoto důvodu jsme rovnou vyloučili kamerové koleje.
Testovali jsme i různá kolečka pro stativy a různé triky, pomocí kterých bychom mohli kamerou přesně v kruhu objíždět herce sedícího na židli. Po všech testech jsme ale došli k tomu, že nejjednodušší a nejrychlejší bude pronajmout speciální kameru Ronin 4D (callsign: slepice) s vestavěným gimbalem, který stabilizuje obraz ve všech čtyřech osách.
Tenisák ze třetí osoby
Další způsob, který jsme vymysleli na ozvláštnění spotu, byla kamera přidělaná k letícímu tenisáku.
I na to jsme během testů vymysleli úplně jednoduchý rig. Tenisák jsme napíchli na kovovou tyčku (zrovna jsme měli po ruce koktejlové brčko, takže to schytalo). Brčko jsme pak přichytili do aku vrtačky a celou vrtačku připevnili ke kameře.
Aku vrtačka svým světýlkem dokonce krásně přisvětlovala točící se tenisák. Náš osvětlovač to ale později samozřejmě zatrhnul a světýlko přelepil.
Tyčku, která spojovala vrtačku s tenisákem, jsme následně v postprodukci odstranili a vznikl z toho opět speciální záběr tenisáku z třetí osoby.
Jak to teda šlo s tím psem?
Pes byl sice trochu roztržitý, ale zároveň dobře vycvičený, takže jsme na něj použili podobný trik jako při natáčení s dětmi. Kameru jsme nechali kontinuálně běžet a postupně jsme ho dostávali do situace, kterou jsme potřebovali natočit. Bez zbytečného stresování a bez toho, abychom čekali, že udělá přesně to, co chceme, na povel.
Pak už jen stačilo z kontinuálního záběru vyzobat ty naše dvě vteřiny. Stejně to pak fungovalo i při natáčení s dětmi, které byly taky mimochodem skvěle vycvičené.
Postprodukce 24 hodin v kuse
Natočeno máme. Teď to ještě musíme všechno dodat.
Klientovi jsme podepsali, že celý projekt zvládneme dodat do 17 dnů od natáčení. Postprodukci jsme proto rozdělili do čtyř fází, kdy jsme nejdřív sestříhali první verze spotů, následně zapracovali feedback, vytvořili master verze a z nich postupně vyráběli všechny požadované formáty.
A těch nebylo málo. Klient chtěl exporty prakticky pro všechny platformy, včetně Spotify, takže jsme se nakonec dostali na nějakých 70 výsledných formátů.
Na projektu jsme ve velkém měřítku otestovali i sdílenou timeline. Fungovalo to tak, že Adam vstal, odpracoval svoje hodiny na projektu a šel spát. Projekt rovnou předal Tomášovi, který zrovna vstával. Ten si odpracoval svoje hodiny a projekt zase předal Adamovi. A takhle pořád na střídačku.
Timeline jsme si tak předávali prakticky z postele do postele a poslední den, kdy už se blížil deadline, se střih téměř na 24 hodin nezastavil.